Svatyně Elysión

Jelikož jsem vůbec nevěděla kde toto místo je musela jsem se zeptat až jsem to našla krásné místo rozhlížím se když uvidím stojan s knihou to je ono? "Mám pár otázek" řeknu nejistě a čekám co bude

"Bude jich víc snad to nevadí" pohlédnu na krásnou ženu "První otázka mluvila jsem s jedním mužem o démonech kde je přesně najdu jak si je získám?? Vyberou si mě sami? Nebo si mohu já vybrat svého démona?" odmlčím se "Pak také chtěla bych se naučit nové kouzlo, ale chtěla bych démona i kouzlo zároveň mohu mít tyto věci naráz ? Nebo si myslíš že je lepší počkat udělat první to a pak to?" vyčerpávající "Můžou být démoni zlý na svého pána?" posmutním protože bych nechtěla schytat démona, který by mě neměl rád...

"Co znamená ta magická bariéra??" no vlastně "Spíš kde není?" asi jsem se zeptala moc zmateně

"Ach tak" vzpomínám co jsem to ještě chtěla "Ano, démon může být zhmotněn v jaké podobě ? Jen zvířecí?? Nebo i lidské?"

"Takže démona si nemohu vysnít? Jistě jak bych také mohla" usměji se i když trošku smutně "Poslední otázka jaká je pravděpodobnost že si mě démon vybere že se mu zalíbí má duše? A nabídne mi smlouvu. Souvisí to se zkušenostmi mága??" pak mě napadne ještě jedna otázka "Mohou mít dva lide živý stejného démona? Ač o tom vědí že ten druhý s ním smlouvu uzavřenou má nebo né?"

"Děkuji ti za tvé odpovědi myslela jsem si že dnes vím co chci, ale trošku jsem pozměnila své plány" usměji se "Určitě za tebou příjdu" pak odejdu ještě jí zamávám co když se to nesmí ?? vyplaším se a radši pádím pryč

S igelitkou v ruce dojde do místnosti a mávne na Elysión, vycházející z mlhy. "Dneska ti to sluší, prdelko." houkne na ni rozverně. Potom se ale úctivě ukloní. "Chtěl bych se naučit nové kouzlo." řekne. "Chtěl bych něco über-coool!" dodá.

Elysión pozvedne jedno obočí, stále má však svůj typický pokerface. "Jsi otravný jako vždy, Niiyo Kobayashi." Poté přistoupí ke knize a nalistuje v ní jednu stranu. "Budiž ti dáno kouzlo: Hi no Ryuu."

Niiya se opět úctivě ukloní. "Děkuji, jsi štědrá." vezme svojí tašku s jídlem a rozejde se na ubytovnu.

"Dobrý den jsem tu zase" zamávám a zasměji se "mám zase otázky" odmlčím se "jelikož jsem se vydala na quest s osatními z cechu" ona to stejně nejspíš ví proč jí to vykládáš? "jde o to jedna slečna tam zůstala víš co se s ní stalo dál?? Kde je ?"

Podívám se jí do očí "Dobře..." a posmutním tak to vážně nevím co mám dělat "Tak prosím chtěla bych aspoň nové kouzlo"

"Dehydratace" řeknu ale nevím zdali jí to stačí.

"Ehm...děkuji, ale co s ní mám dělat??" ... podívám se na ní tázavě...

Zasměji se "Aha, ale byl to dobrý vtip" zakývá hlavou "Děkuji Vám Elysión" pomalu odcházím a přitom se dívám na ruce jako by se měli změnit či co ...

Vkročím dovnitř s jistým pocitem bázně a úcty. Tohle místo je opravdu majestátní i nádherné zároveň. Pohlédnu na starodávnou knihu. "Zdravím Tě, Elysión." Pronesu tichým hlasem a lehce se ukloním.

Ano, co zde vlastně hledám? Trochu sklopím hlavu. Mám velmi silné nutkání, vyptat se na Zaji, ale něco mi říká, abych to nedělala. Začínám být posedlá. Uvědomím si, ale překvapivě je mi to dost jedno. "Mám jednu prosbu." Objasním jí důvod mé návštěvy. "Byla by jsi tak laskavá a věnovala mi nové kouzlo?" Oči se mi už jen při té představě rozzáří.