Náměstí Fakkunato

Když odjedu z krámku vydám se směr za město jak mi muž řekl.

Když vejdu do města stále s šípem v zádech, hroty v těle a krev která mi vytéká z krku ani to nevnímám. Zuřivým krokem se blížím ke stánku s těmi hnusně špinavými okny. Vezmu za kliku napochoduji k pultu, vytáhnu roh z opasku a prásknu jím na pult rukou do které se mi zahryzl vlk "Tady máte! Doufám, že jste spokojen pane!" Řeknu ironicky a rozlobeně. Ačkoliv se zlobím sama na sebe, že jsem do toho vůbec šla nikdy jsem nezabila živého tvora, až na tu velkou zrůdu v Edanu tam mi pomáhali, jenže to bylo potřeba sužovala lidi jenže jednorožec, komu tak může ublížit jednorožec! Když tam tak stojím s rukou na rohu dívajíc se na muže začnou se mi nevědomky koulet po tvářích slzy. Jsem zrůda! sklopím hlavu. "Já bych si z dovolením došla do nemocnice" Nechám roh ležet na pultu a vydám se ke dveřím.

Rychle překráčí náměstí plné lidí a přestráchá se cestičkou vedoucí ke kovárně. Zazvoní na zvonek (nebo spíš zvonec upevněný u dveří a vejde dovnitř). Dojde k němu veliká hnědá kobyla a frkne mu do obličeje. "Čau Doloress." řekne a pohladí ji po mohutné hlavě. Kováře najde za domem, jako vždy pracujícího. "Zdravím." houkne na něj nahlas, ale kovář ho nejspíš neslyší. "Haloooo, zdravííím!" zakřičí. Teprve teď si ho kovář všimne. "Á, Liiyo, dlouho jsme se neviděli!" zařve a uvězní Niiyu s medvědím objetí. "Ehm, jmenuji se Niiya, ale to je jedno. Chtěl bych se vás na něco zeptat.." . Mezitím přijme pozvání na čaj a i s kovářem vstoupí do pokoje. Pozdraví jeho ženu a čtyři děti. Kde jich tolik nabral boha? než si to stačí pomyslet, má před sebou šálek čaje a hordu sušenej. "Ehm, děkuji." poděkuje a zakousne se do sušenky. "Tak co potřebuješ, Liiyo? Nepředpokládám, že by sis přišel pro meč." ... Zakroutí hlavou a když spolyká první sušenku zeptá se: "Ne, chci vědět kdo je nejsilnější šermíř v kraji Kočky."

Kovář se zamyslí. "Liiyo..." "Niiyo!" "Jasně, Liiyo, myslím... že v kraji Kočky není žádný samurai opravdu dobrý. Jsou výjimky, ale... opravdu dobří samuraiové jsou hlavně v kraji tygra." ... Niiya se zamyslí. Opravdu jsem ochoten pro to zajít tak daleko? Hodí do sebe čas a několik sušenek. "A je nějaké konkrétní jméno?" "Je jich spoustu... každý používá jiné techniky... vybrat opravdu ty nejlepší je těžké." Niiya kývne, vstane, ukloní se, poděkuje a odběhne zpátky do města.

Koupí si v krámku láhev ferneta, naposledy si prohlédne město a vydá se pryč.

Udělá asi dvacet kroků a zakopne. Tak tak to stihne vyrovnat. Uslyší nějaký "pff.." a vzhlédne, kdo to byl. Uvidí Kibu Takumeie. "Máš nějakej problém?" oboří se na něj, kdo zahlédne jeho egoistický výraz.
Kibo si ho však vůbec nevšímá a jde dál. Vtom se nad Niiyou rožne imaginární žárovka. No jo, Kibo je samurai... dobrej samurai... "Počkej! Mám pro tebe nabídku!" zavolá na něj. Dobehne ho a jde jeho tempem vedle něj. "Udělám pro tebe co budeš chtít, když mě naučíš bojovat s katanou."
Kibo se na něj podívá s výrazem plným opovržení. "Proč bych to měl dělat?"

Chvilku přemýšlí, co by měl říct, aby ho ukecal. "Protožeee..." pak dostane geniální nápad. "Znám tvoje největší tajemství." důvěrně se k němu nakloní. "Vím, že jsi panic."
Kibu to ani trochu nevyvede z míry. Dál jde s pokerfacem.
"Notááák, já to vážně potřebuju!" zaprosí Niiya.
Kibo vydá jakejsi zvuk podobný "hgrmfphf" a zastaví se. "Je pravda, že máš katany Akame no Akumy?"
Niiya chvíli přemýšlí co říct. Váhavě kývne.
"Fajn, buď zítra na náměstí. Nejspíš tě budu učit."
Nii si nadšeně odděchne a vydá se do hospody, to se musí zapít!

Dojde až na samý kraj města zaklepu na dům kde je napsáno kovárna vstoupím "Dobrý den je to už sice celkem dlouho co u nás v cechu visí vývěska s vaším požadavkem přišla jsem si pro to ostří které potřebujete doručit do země Tygrů".

"Hm ?" nic, uslyším však šramot z dvora proto se tam vydá a spustím o něco hlasitěji ""Dobrý den doufám že nevyrušuji je to už sice celkem dlouho co u nás v cechu visí vývěska s vaším požadavkem přišla jsem si pro to ostří které potřebujete doručit do země Tygrů".

Zamračím se jdu k něm a zaklepu mu na rameno no spíš pod lopatku. "Dobrý den!!" Zařvu co nejvíce to jde.

Postavím se spíš před něj aby mě snad lépe slyšel "No já" zapomněla jsem co že to chci? Jo třísknu se do čela " no v našem cechu už delší dobu vidí papírek s vaší pohledávkou na doručení toho ostří do země Tygrůů! Jááá to beru a ráda vám to doručíím!" Snažím se mluvit co nejhlasitěji to jde.

Souhlasně kývnu hlavou jdu tedy zpátk ydo domu porozhlédnu se když uvidím tu jeho ženu připadám si už jako ohraná deska "Dobrý den paní jsem z cechu byla jsem teď za vaším manželem a poslal mě za vámi jdu si pro to ostří které ráda do země Tygru doručím" usměji se, ale přitom to řeknu vážně.

Starší žena se usměje, až jí zvráskovatí celý obličej. "Ahoj zlatíčko." řekne nadšeně a zatlačí tě do židle ke stolu. "Dáš si sušenky nebo čaj? Ten meč hned donesu. Plus ještě má pro tebe manžel jednu prosbu." říká z vedlejší místnosti. Přinese ti talíř čokoládových sušenek, na stůl naservíruje brambůrky, tyčinky a oplatky a donese konvici čaje s citronem. Potom na stůl položí dlouhé pevné pouzdro, na pohled není poznat že v něm je meč. Potom na něj ještě položí dopis. "Mohla bys ten dopis doručit chlapci jménem Niiya Kobayashi?" ///mwuhaha ///

"Dobrý den" řeknu ještě jednou zmateně když si dosednu na židli porozhlédnu se po místnosti "Oh, ano dám si děkuji jste hodná" uculím se a znovu se rozkoukávám po kuchyni je to tu hezké Když před ní žena naservíruje tolik jídla zaskočí jí to a snad se i stydí si vzít, ale nakonec si nabídne sušenku a usrkává teplý dobrý čaj "Co je to za čaj? Myslím značka?" Řeknu s plnou pusou "Pardon" řeknu opět s plnou pusou a dám si před ní ruku rychle dochroustám sušenku a usrknu čaje pouzdro které přede mě položí si prohlédnu a opatrně na něj sáhnu. Hm Pak koukne na dopis v úsměvu vycení zuby "Ano jistě ráda mu ho předám" vezmu korespondenci dopiji čaj, zvednu se a rozloučím se "Děkuji vám moc za sušenky a čaj!!" se ženou když už jsem skoro venku vzpomenu si na to že jsem tam zapomněla to pouzdro "Áááh to nejdůležitější bych zapomněla" s červenými tvářemi se usměji znovu se rozloučím a vydám se na ubytovnu měla bych si vzít na cestu nějaké věci. Pak se kouknu na dopis "Co tam může být?" dám ho proti světlu "Co to děláš? Huso!!" vynadávám si nahlas až se pár lidí otočí. Omluvím se a rychle upaluji k svému pokoji.