Park Tytania

Místotoho aby šla ke svému pokoji se vydává do parku. Lehá si do trávy a pozoruje mraky život je krásný,když ho nikdo nekazí

Zahne do parku je tu tak krásně pokračujíc v chůzi se kochá okolím

Je tu už celkem dlouho, vychozená a proto se rozhodne jít domů tedy na ubytovnu

Probudí se , až když je tma. No bezva,celej den a večer prospím někdse v parku, né že by m ito vadilo.. sesbírá svojí osobnost a jde do hospody Nesnáším ten pajzl,ale kde jinde si dát skleničku? Nikde...

Moc lidí tu nevidím, to je fajn dneska nemám náladu na nikoho...

Kéž bych si plynula stejně tak hezky jako ty mraky usměji se, najednou ucítím jak mě něco šimrá na ruce áááá pavouk! zavřískám, ale uvědomím si, jak krásné ticho jsem narušila zpozoruji dva milence jak na mě civí, proto se jen usměji na omluvu a radši se vzdálím až přijdu ke krásnému vzrostlému stromu posadím se pod jeho obrovskou korunu která je plná švitořícího ptactva ... a opět upadám do snění ve svém světě...

Konečně jsem někde na vzduchu! Vyhrknu nahlas. Poté si uvědomím, že jsem to vyhrkla docela dost nahlas.
Jé, to je Vivien. Podívám se směrem k Vivien a vidím, jak má nepřítomný pohled. Mám jí pozdravit nebo chce být sama?

Zpozoruji Yug dneska nemám náladu na povídání, ale mrzí mě to říkám si v hlavě tak jí aspoň zamávám a usměji se.

Také zamávám. "Ahojky Akaoni a Vivien." a nechám je o samotě. Pomalu přidám do kroku a jdu směrem k hospodě. Snad měla Vivien pěkný den...

Dojde na malý palouček uprostřed parku a rozplácne se na něm. Tráva je sice trochu vlhká a asi si zarazil do prdele větev, ale stejně zarytě pozoruje hvězdy a poslouchá zpěv cikád.

Trhnu sebou, protože cítím jak padám k zemi Och to už je taková tma? Musím jít domů park je ve dne a v podvečer moc hezký, ale večer bůh ví co za individua tu pobíhá, oklepu se při pomyšlení na ty individua, vykročím si na cestu a v hlavně si přemítám písničku kterou jsem slyšela v dětství od své chůvy. V trávě zpozoruji ležící mrtvolu nemohu uvěřit svým očím je to mrtvola?? začínám se bát. Ale co když to je jen nástraha úchyl, který tu číhá na vhodnou příležitost aby někoho znásilnil?? Je tma a vážně nevím. Radši "to" obejdu aspoň o kousek abych měla možnost utéci...

Všimne si, že kolem někdo jde a lekne se jak ďas. "Uií!!" vyjekne a pak si uvědomí, že zaječel. Kurňa, chováš se jak holka, blbe! Ale projistotu se vyškrábe do kleku a zkoumá co to kolem jde.

uslyším zavýskání jak od myši kterou právě do svých drápů chytila kočka A lekne se a trošku se přikrčí nevím jestli utíkat utíkej ! Utíkej! Úchyl co řve jak vystrašená myš! stojí, ale jako přikovaná ....

Kurňa, kurňa, kurňa, co to jeeee? děsí se v duchu. Uch, vole, jsi přece mág, nechovej se jak poseroutka. opatrně nahmatá klacek, na kterej si předtím lehl a tiše zašeptá "Kakinochi." a klacek vzplane jasně oranžovým světlem, takže Niiya vidí před sebe. Konečně.

E.T. mimozemšťan?? Že by si pro mě konečně přišel? A odplul se mnou ve svém korábu daleko do vesmíru pořád mám strach přes to světlo v té tmě nejde moc vidět radši se přece jen dám na cestu nastražím uši kdyby náhodou za mnou ten někdo vyběhl...

Brzy ale zjistí, že v okolí 1 metrů jde vidět perfektně, dál už však ne. Vyškrábe se teda na nohy a zavolá: "Hej hou, kdo tam je?"

Teď na ní volá je to na ní ?? Ten hlas je mi známí, ale nemůže si vzpomenout kde by ho tak mohla slyšet bojím se nechoď ke mě! co chcete??!! ustrašeně se zeptá, ale má našlápnuto jenou nohou směrem ven z parku....

"Ehm... chci buráky... ale vy tady chodíte a děsíte mě, čéče!" houkne za ni. Ní? Snad je to ona.

"Já žádné buráky nemám" buráky to si jdi radši do toho špinavého pazlu, tam ti je snad dají "Děsím já vás??!" otočí se k němu čelem a dá na svou větu trošku důrazu "Spíš vy mě! Pf"

Odváží se zvednout a opatrně dojde k postavě. "Hlavně teď neutíkejte nebo tak něco" doplíží se až k ní a posvítí jí do obličeje. "Vivien?" pozná ji udiveně.

Proč mi svítíš do obličeje! přikrčím oči z té záře a lehce si zakryji obličej rukou Zná mé jméno takže mě zná z poza ruky která stíní obličej vykouknu zajímá mě kdo to je pak, vidí ten hezký obličejík "Niiyo?" proč zrovna on ? Co když radši nedomyslím přece jen po včerejšku si o něm myslí své....

Upřímně se mu uleví, že je to zrovna Viv a ne nějaký... něco jinýho. Uhasí klacek a rychle ji obejme. A stejně rychle ji pustí. Tak tohle bylo trapný...

Vykulím oči a opravdu se docela bojím proč mě sakra objímá ? co bych taky mohla čekat od chlapa přesto se na něj trošku usměji, ale rozpak je viditelný "Ahoj" po tom dvojitém šoku se nezmůžu na nic víc

"Eh, čau..." kousek poodejde a zase se vyplázne na zemi. Z toho alkoholu se mu motá hlava. "Co ty tu takhle v noci?"