Park Tytania

"Niiyo! Jsi v pohodě?" ozvu se, když si všimnu Niiyi, který nekoukal na cestu, zakopl a natáhl se na zem jak dlouhý tak široký

Když mu tak nalejvám zbystřím, že kam si ukazuje "Copak?" ohlédnu se tam kam můj přítelíček ukazuje vidí běžícího Niiyu jak se na ní dívá a najednou zakopne, vyprsknu smíchy, pak si všimnu, že se mu spustilo z nosu leknu se "Co to vyvádíš ty trdlo!" pomalu se zvedám z deky a jdu k němu.

Zmateně koukne na toho, kdo ho oslovil. To je ta pěkná holka z baru! vzpomene si. "Ehm, jo... nemáš kapesník?"

"Jo, jasně," zazubím se, dojdu k němu a podám mu kapesník. "Ahoj, Viv," zazubím se na Vivien, která také kráčí směrem k Niiyovi

"Ahoj Amayo, dlouho jsme se neviděli" usměji se na ni jak by jsme se taky mohli vidět pomalu jí neznáš zasměji se v duchu

Vděčně si vezme kapesník, zahuhlá slova díku a přiloží si ho na nos. "Ahoj." zabručí na Vivien s kapesníkem přitisklým k obličeji.

"Nechcete si sednout ke mě na deku?" Podívám se na oba.

"Koukám, že už jste se vrátili z výpravy." Rozhlédnu se. "Kde jste nechali Hikari?" zeptám se, když jsem ji nikde neviděla. Stočím zrak zpátky Niiyovi. "Možná by sis měl na chvíli sednout a zaklonit hlavu," zkouším mu poradit.

"Už se vrátila, ale včéra odběhla zase pryč nevíme co se v ní dělo" pokrčím rameny.

"Aha," odtuším. Ona se ozve, až bude chtít a bude mít čas, "No, mohli bychom si sednout k tobě, co ty na to?" mrknu na Niiyu.

Zavrtí hlavou na Amayu, čímž se mu krev spustí ještě víc. "Jsem si jistý, že při krvácení z nosu se má hlava spíš předklonit.". Vivienin nápad se mu líbí. "Jestli máš něco dobrýho k jídlu, tak klidně."

"Něco by se určitě našlo" usměji se na něj.

Pokrčím rameny. "Abych pravdu řekla, nikdy mi krev z nosu netekla, tak nevím." usměji se. "A co předklonit a chladivý obklad na zadní část krku?" zkusím navrhnout něco jiného

Uculí se, což samozřejmě zpod kapesníku nejde vidět a jde pomalu k dece. "Myslím, že to prostě za chvíli přejde." řekne, stočí kapesník do dvou ruliček a strčí si je do nosu.

"Půjdeš taky Amayo?" usměji se je to nová příležitost na seznámení

"Jasně," usměji se na Viv a pomalu následuji Niiyu k Vivienině dece

Sedne si na deku a rychle obhlídne, co všechno tam je. Potom pozoruje ty dvě.

Když dosednou začnu přehorabovat v piknikovém koši, vyndám dva koláčky jako jsem měla já předtím s Akaonim "Něco k pití si určitě také dáte" vyndám též dvě skleničky a naleji jim.

Posadím se na kraj deky a přitáhnu si kolena k bradě. "Děkuji," usměji se na Viv, která nám nalije skleničky

Když tam tak sedí a pozoruje Niiyu usměje se na něj chtěla bych ti dát pusu, ale nemyslím si že by to bylo vhodné před Amayou "Není za co" usměji se na Amayu

Mlčky vezmu do rukou sklenici a chvíli zamyšleně pozoruji její obsah, než se zhluboka napiji. Ani jsem nevěděla, že mám takovou žízeň.

"Hmm... vypadá chutně." řekne a zakousne se do koláčku. "Tebe tu moc často nevídám" řekne Amaye a zkoumavě si ji prohlíží, co by asi mohla být zač.

"No Amayo" .. nechci tam sedět jako trubka "Co máš vlastně za magii?" snad to není moc vlezlé "Chcheš ještě podám jí láhev .

"Já jsem teď byla nějakou dobu mimo cech, jinak tady žiji už od narození. A vy jste pak odjeli na tu výpravu, tak jsme ani neměli příležitost se nějak seznámit," reaguji na Niiyovu poznámku. "Ovládám telekinezi... Teda.. učím se ji ovládat," odpovím pro změnu Viv a zavrtím hlavou na její nabídku, jestli chci ještě dolít.

"To zní zajímavě" doleju pití Amaye "Když budeš chtít klidně si dolej.