Bar - centrum všeho dění!

"Měj se," kývnu na Viv, která zaplatí a vypaří se jako pára nad hrncem. Překvapí mě však Niiya, že taky okamžitě zaplatí a vymázne z lokálu jak žíznivá čára. "To se mě bojí?" zasměji se. Čekala jsem, že tu bude sondovat něco o mně, ale evidentně se na to musí připravit. Stočila jsem svůj zrak zpátky k Hikari. Byla pořád stejná, i když i trošku jiná. Docela se vytáhla a i vlasy měla delší. A byla nějak rozvernější, ale možná to bylo tím, že fakt měla radost ze shledání. "A co jsi zajímavého zažila ty?"

Zasměji se spolu s Mayou. "Ale ne, jen jsou unavení a zítra se chystáme na výpravu víš." Objasním jí chování těch dvou. "Ale připrav se, že Niiya to na tebe určitě bude zkoušet." Mrknu na ní a přemýšlím, zda jí mám varovat a sdělit jí, co je Niiya vlastně zač. Trochu se zachmuřím. Pak se ale rozhodnu, že nebudu kazit naše první shledání po dlouhých letech. Věnuji jí široký úsměv. "No však víš, pořád to samé. Lov." Doplním, kdyby na to náhodou už zapomněla, i když o tom pochybuji. Pak jí ukážu svou pochroumanou nohu. "Malá památka po posledním úkolu." Trochu se před ní stydím, ale rychle mě to přejde. Známe se přece už tak dlouho. Před ní nemusím nic skrývat. To pomyšlení mě hřeje u srdce a tak se mi po tváři znovu rozlije úsměv. Musí si o mně myslet, že jsem praštěná. Ale opět své chování svedu na únavu a alkohol. Pak se plácnu do čela. "Promiň, můžu tě na něco pozvat?" Kývnu hlavou směrem k lahvím za pultem.

Hikari mi vysvětlí, že Viv a Niiya jsou jen unavení, a že se chystají na velkou výpravu. "Výprava? Povídej!" vybídnu ji. Sice trošku posmutním, že budu nejspíš nějakou dobu sama, ale aspoň budu mít příležitost se projít po městě, kde jsem se narodila a vyrůstala, a kde jsem nějakou dobu nebyla. Poznámku o tom, že Niiya na mě bude něco zkoušet, jsem nechala bez komentáře. Že nejspíš bude na holky, mi došlo hned, jak mi oznámil, že jsem pěkná. Vlastně jsem se divila, kde jsem v sobě vzala tu "vtipnou" poznámku. "Šmarja, co to bylo za úkol?" polekám se, když mi Hikari ukáže svou zraněnou nohu. Náhle se plácne do čela s otázkou, jestli mě může na něco pozvat. "No, měla jsem malé pivo, ale colou s rumem taky nepohrdnu," zazubím se.

"Vyrážíme na ostrov Edan." Prozradím jí náš zítřejší cíl. "Rodiče nám o něm vyprávěli, jaké je to tajemné místo, pamatuješ?" Jakmile to dořeknu, strnu a úsměv mi poprvé od té doby, co se objevila Maya, zmizí. Rodiče... Rozpačitě se na ní dívám a nevím jak pokračovat. "Moje matka..." Vysoukám ze sebe těžce, ale víc toho neřeknu, protože se mi zlomí hlas. Pak se odhodlaně nadechnu a zkusím to znovu. "Moje matka jednu misi nezvládla. Stalo se to docela nedávno." Zašeptám a snažím se zadržet slzy. Až do teď jsem si myslela, že už jsem se s tím alespoň trochu vyrovnala. Najednou mě ale ta skutečnost dolehla s novou a nečekanou silou. Zavrtám oči do podlahy. Snažím se trochu vzchopit a tak se na Mayu usměji, i když z toho vyjde spíš jen nějaký škleb. Raději rychle změním téma. "Dostala mě jedna kočka." Vysvětluji, jak jsem ke svému zranění přišla. "Původně mělo jít pouze o hlídání domácího mazlíčka, dokud se to nepřeměnilo na démona." Pokračuji dál a při té vzpomínce se trochu otřesu. Pak mávnu na barmana a objednám ještě jednu vodku s džusem pro sebe a rum s colou pro Mayu.

Snažím se vypátrat v paměti, kdy jsem slyšela o ostrově Eden. Něco málo se mi vybavilo, ale už jsem si to moc nepamatovala. "Matně si vzpomínám," přiznala jsem. Polekaně jsem pak pozorovala Hikari, které pohasl úsměv a zlomil se jí hlas. "Ale ne, to jsem nevěděla. Mrzí mě to," řekla jsem na to, co jsem uslyšela. Pevně jsem Hikari objala, aby věděla, že má ve mně oporu. Tak její matka je po smrti... Nedovedu si představit, jak jí je. A moji rodiče mi ani nic neřekli! Budu s nimi pak muset dát řeč.
"Hmm, tak to musel být pěkně nepříjemný démon," reagovala jsem pro změnu na její vysvětlení ohledně zranění. S díky jsem přijala nápoj, který mi Hikari objednala a obrátila ho do sebe na ex. Nějak jsem se nemohla vzpamatovat z té správy o úmrtí její matky. Nicméně mi bylo jasné, že o lítost nestojí. Spíš o oporu. "A víš něco konkrétního o té misi, o co se jedná?" stočila jsem řeč zpět na misi, na kterou se chystala, aby nemyslela na tu smutnou událost.

Smutně se na ní usměji. Jako obvykle mi poskytla oporu, kterou jsem v tuto chvíli tak moc potřebovala. Pevně jí stisknu, zatímco mě objímá. "Díky." Řeknu jen, ale vím, že víc ani říkat nemusím, aby mě chápala. Tak jo, seber se už holka. Pomyslím si. V tom ucítím, jak se mi po celém těle rozlévá teplá vlna. Něco jako energie. Děkuji i tobě, Kenshine. Znovu se usměji a hned je mi o něco líp. Ale i tak se raději chytnu změny tématu. Trochu svraštím obličej ve snaze vzpomenout si, co na tom papíře vlastně stálo. "No, něco jako zlo, které místní sužuje již po desetiletí." Má odpověď vyzní trochu jako otázka. "Takže to určitě bude zábava." Zakřením se. "Nebudu pryč víc než jen pár dní. A pak se musíme sejít a všechno pořádně probrat, souhlasíš?" Navrhnu Maye, protože jsem si prve všimla, jak trochu posmutněla, když jsem se zmínila, že už zítra odjíždím.

"Hmmm, tak to se rozhodně nudit nebudete," usoudím, když si vyslechnu, co je na tom ostrově zřejmě čeká. "Tak to budeš vyprávět. Předpokládám, že Vivien a Niiya tě doprovází?" pokládám otázku a v duchu jim závidím. Určitě to bude dobrodružství. A dobrá příležitost si potrénovat svá kouzla a získat zkušenosti. Já aspoň budu moci kontaktovat rodiče a promluvit si s nimi o tom neštěstí, co potkalo Hikarinu rodinu... V duchu si plánuji, co budu dělat, zatímco má kamarádka bude pryč. "No a až přijedete, tak hlavně pozvu na oplátku já tebe na drink," mrknu na ni a potlačím zívnutí, aby si nemyslela, že se nudím.

"Ano, ti jedou také. Dnes jsme v parku trénovali kouzla, proto jsme všichni tak grogy." Objasním jí náš současný stav. "Někdy můžeme třeba vyrazit na výpravu spolu." Mrknu na ní. Těším se na to už teď. Navíc Mayiny schopnosti mohou být v boji velmi užitečné. "Dobře, tak platí." Souhlasně odkývám její plán. Nepodaří se mi potlačit zívnutí. "Promiň Mayo, ale už jsem vážně unavená a zítra musím brzy vstávat." Protočím oči na znamená toho, co si o tom myslím. Položím peníze za nás obě na bar vedle sklenice, kterou jsem během rozhovoru vypila. "Tak se tedy uvidíme, až se vrátím. Dávej tu na sebe pozor." Nabádám jí k opatrnosti a seskočím z barové stoličky. U dveří se ještě otočím a zamávám jí.

Souhlasně přikývnu na fakt, že bychom mohly někdy na výpravu spolu. "Hodně štěstí!" zavolám ještě za ní a doufám, že mě slyšela. Povzdychnu si a rozhlédnu se po lokále. Pár ochastů tu ještě vysedávalo. Nakrčím nos, sesednu z barové židličky a zamířím ven

Vejdu do dveří, potřu si oči Přeci jen jsem to tu nějakou dobu dlouho neviděla... Zajdu směrem k baru, objednám si ten červený drink a posadím se na místo k oknu. V hospodě zatím nikoho známého nevidím... Co když na mě zapomněli? Vivien, Hikari, Wichi a ještě ten kluk, co nevím, jak se jmenuje...
Napiji se koukám z okna nepřítomným pohledem.

Přijdu k hospodě a koukám na název tohoto hostince chce se ti tam vůbec?? vejdu pořád stejné né abraka dabra a bude to luxusní restaurace "Ahoj" Řeknu hospodskému, ačkoliv ho neznám, ale snad se neurazí "Vodku" řeknu "Dvojitou"

Už mám v sobě tak tři dvojité vodky a je to na mě vidět "Ještě prosím" usměji se a zvednu pomalu prst ...

Vejde do restaurace a snaží se přivyknout tamnímu přítmí. Rozhlédne se, jestli tu nevidí někoho známého. U baru sedí Vivien. Přešlápne. Mám tam jít nebo ne? nakonec se rozhodne, že vejde, ale dělá, že si Vivien nevšiml a sedne si na druhou stranu baru a objedná si sex on the beach.

Hodím to do sebe "Ještě prosím" hledím před sebe na různé alkoholické nápoje co bych si mohla ještě dát? Ne nesmíš to míchat! ...

Upíjí svůj drink a koutkem oka pozoruje Vivien, jak do sebe hází jeden drink za druhým. Hlodá ho myšlenka na to, co k němu cítí. Nevyznám se v ní... jednou se chová úžasně, podruhé jakoby jí na mě vůbec nezáleželo. Zamračí se. Vzpamatuj se Niiyo. Jak by mohlo na tobě někomu záležet?

Vzpomenu si na něco děsně vtipného a začnu se nahlas smát pak si to uvědomím "Pardón" řeknu posměšně "Dám si" ukazuje prstem do vytrýnky s nápoji "tohle!" Ukáži na rum "Chce někdo taky??" Rozhulákám se a rozhlédnu se okolo sebe ... když uvidím Niiyu zkoprním to mě musel vidět zrovna takhle?

Nakrčí jedno obočí, když si ho všimne. Tak nějak neví, co má dělat. Jenom se napije svého nápoje a stále hledí na Viv.

Když se obrátí od Niiyi zatočí se jí hlava uf stačilo né? pak se na něj podívá znovu a usměji se, ale stydím se za své chování. Slezu ze stoličky vezmu právě nalitý rum a odvážím se sednout k Niiyovi "Ahoj" pokusím se na něj opět usmát.

"Ahoj." pozdraví ji a dopije svůj drink. "Snažíš se opít pod vobraz?"

"Uá" zívnu a uvědomím si, že jsem asi stratila vědomí, co dělám... Objedám si sklnku čisté a čiré vody, rozhlédnu se po tmavší místnosti. Kdo to tam sedí? potřu si oči a zjisítm, že je to Viv a ten kluk Sakra, proč si jen nepamatuju jeho jméno? Nebyl to on, kteýr ho zapomněl minule? Ale i tak nahlas vyhrknu "Ahoj!" a s udiveným výrazem se podívám na obě osoby.


//// občas mi přijde, že psát ti něco, je jako mluvit do zdi... takže naposledy - MOHLA BY SIS PROSÍM OŘÍZNOUT TU IKONKU NA 200PX VÝŠKY A 106PX ŠÍŘKY?

"Tak trochu" opět se zasměji díky drinkům které mám už v sobě o trochu více, ale příjde mi že Niiyovi to vtipné nepříjde "Děje se něco?" nenápadně se dotknu jeho stehna snad mu neudělám ostudu

Pohladí ji po ruce. "Ne, nic se neděje... jenom jsem se zamyslel." vysvětlí. Niiyo, většího debila než jsi ty vážně neznám.

"Nad čím?" zeptám se zvídavě a oddychnu si

"Em... nad tebou." odpoví. Víceméně... doplní si v duchu. Opatrně ji pohladí po vlasech. Teprve teď si všimne další osoby, která je zdraví. "Ehm? My se známe?" zeptá se dívky.

Dost jí to zaskočí "O mě??" zeptám se údivně, ale i vystrašeně na tohle se musím napít trošku si srkne rumu