Park Tytania

Stále se smějíc se zvedá "No ještě něco??" řekne směrem k Niiyovi a Hikari ...

"Já už určitě nic nemám." řekne a kecne do trávy.

"No a Hikari? Jinak si půjdu asi dáchnout do hospůdky zasloužím si dneska něco k pití a uvolnění" snad tam půjdou se mnou... abych se tam nenudila a možná by jsme mohli ještě probrat ten zítřejší výlet

"No já už mám dneska taky dost." Jsem tak unavená, že bude zázrak, jestli zítra vstanu z postele. Zvlášť v tak šílenou hodinu. "Pokud si ještě jednou nechceš zkusit spojení těch našich elementů, tak hlasuji pro konec tréninku." Řeknu pomalu a podívám se na Viv.

"Hospoda je úžasný nápad." při pomyšlení na vychlazený pivečko se mu začnou sbíhat sliny. "Ale já se asi nejspíš stavím se domů převlíct a něčím si napatlat ty popáleniny."

"Už nechci nic trénovat" zastydím se z toho jak ze mě vyprchala mé nadšení a nastupuje u mě lenost "Takže se mnou nikdo nejde? Nebo Ty ano Hikari? Aspoň na jedno?" tužebně na ní zamrkám očima "když Niiya půjde dom nebo pak příjdeš ??" .... ale asi půjdu opravdu jenom na jedno protože si vzpomenu v kolik hodin budu muset vstávat teď už se mi to tak super nezdá ...

"Já si pak na jedno určitě zajdu." mrkne na ni. "Ale teď už pujdu, snad se potom potkáme v té hospodě." řekne, zamává jim a odchází k ubytovně.

Zamávám Niiyovi nazpět

Samou úlevou, že už nechce trénovat zavřu oči. Nejsem si vůbec jistá, zda bych to ještě jednou zvládla. Jsem sice hrozně unavená, ale když uvidím, jak prosebně se na mě Viv dívá, řeknu si, že nějaká ta sklenička mě třeba trochu vzchopí. A nebo mě to ještě víc udolá. Taky možnost. "Tak já s tebou na chviličku půjdu." Usměji se na Viv a oplatím Niiyovi zamávání.

"Super, tak se tam vydáme" neznačím tělem směr trasy tedy ven z parku ku hospodě

Jen kývnu a vyrazím směrem, který naznačuje. Hned po prvním kroku se mi trochu zamotá hlava a tak zavrávorám. Za chvilku ale již znovu najdu ztracenou rovnováhu a tak pokračuji v cestě k hospodě.

"Uzavřít smlouvu?" řeknu mu jak to myslí ? když vycházíme z opačné strany parku moc to tu nepoznávám, tak daleko jsem ještě nebyla

Kývne. "S démonem můžeš uzavřít smlouvu. Zavážeš se mu duší a on tě bude po zbytek života chránit. Takovým démonům se pak říkají dinga" vysvětlí jí.

"Kde takového démona seženu? Ty takového máš?" zeptám se zvídavě, protože jsem si nevšimla že by Nii měl něco takového kolem sebe.

"Kdekoli kde se vyskytují démoni... Ne, nemám." zamračí se. Vidí v dálce světla ubytovny a už se těší, až si dá horkou sprchu.

"Mmm aha..." posmutním protože nevím kde se démoni vyskytují ale na další otázku se ho už nezeptám připadala bych si hloupě "Jsme tu!" pustím Niiyi ruku a pomalu se rozběhnu k ubytovně.

Zamračeně kouká na Vivien. Dovleče se k ubytovně a vydá se po schodech do svého pokoje.

Doběhne do parku a rozrušeně najde nějaký strom. "Fajn, uvidíme, co to dělá." řekne, potom se pokusí uklidnit. Fuu, klid... nadechne se a řekne "Hi no Ryuu." ... ... ... Nic se neděje. "Héé? To je nějaký pokažený, ne?" Dojde ke stromu a položí na něj ruku. "Hi no Ryuu." řekne znova, ale stále se nic neděje. Našpulí pusu a zamračí se na strom. Naštvaně ho nakopne. "Hi no Ryuu." řekne a foukne. Nic. Natáhne ruku před sebe a natočí dlaň k nebi. "Hi no Ryuu." ... Nic.

Naštvaně si sedne do trávy a podepře si bradu. "Dneska se mi nic nedaří." po chvíli se zvedne, obráší se a jde do hospody.

Pomalým krokem dojdu do parku a rozhlédnu se. Páni, tady jsem ale pěkně dlouho nebyla, uvědomím si. Marně pátrám v paměti, kdy to bylo, ale vůbec se mi to nedaří. Pokračuji tedy v chůzi. Minu několik osob, které si taky vyrazily na procházku, nebo jen tak posedávají na lavičkách a diskutují o více či méně zajímavých věcech. Dojdu k jedné lavičce, které je ve stínu a pohodlně se rozvalím. Dál bedlivě sleduji okolí. Jestlipak se už ostatní vrátili z té výpravy, zamyslím se.

Jde parkem a v hlavě se mu honí nový nápad. Přijde ke stromu u kterého včera trénoval. Ukáže na něj prstem "Hi no Ryuu." řekne a sleduje jak zpoza něj vylétne ohnivý drak a pohltí strom. Ten stihne jenom zašumět a je to něm. "Kůůůůůůůůůůl!"
S úsměvem se otočí a jde zpátky na ubytovnu, kde lehne a pustí si telku.

Dojdu do parku a hned na začátku si sedu na trávu dám nad ní jednu ruku "Mizu o hiku" řeknu klidně, když se z půdy po trávě začne šplhat malé množství vody a začne proudit do mé ruky šimrá! ruku odtrhnu podívám se na ní a poškrábu se po šimrání, tráva už není tak zelená jako byla a půda také není tak kyprá zajímalo by mě zdali to funguje i na živých organismech? Něco mě napadne demonstrativně zamávám rukama ne ne to ne zvířatům ubližovat nebudu "Jedině těm zlým" řeknu si. "Dneska bych mohla Niiyu pozvat na oběd" pokud by chtěl ještě u mě nebyl. Vydám se zpět na ubytovnu k sobě domů.

Sedne si a začne se svým novým kouzlem přitom pozoruje jestli někde neuvidí Hikari, nebo Niiyu i když pochybuje že by přišel.

Odcházím ze svatyně a ani nevnímám kudy jdu. Konečně jsem se dozvěděla to, po čem jsem pátrala tolik let. Ale... Všechny ty informace, které jsem dnes získala... Jedna zpráva horší než druhá. Vybaví se mi Niiyův obličej. Sice vím, že on na tom, co se stalo, nenese žádnou vinou, ale poprvé za tu dlouhou dobu můžu svůj vztek konkrétně zaměřit. Vzpomenu si, jak milý na mě byl na Edanu. Sakra! Zakleji v duchu a prudce vymrštím ruku od těla. Z dlaně mi vylétne blesk a zasáhne strom, který stojí nedaleko. Mé kouzlo zlomí jednu větev a ta s žuchnutím dopadne na zem.