Bar - centrum všeho dění!

Podívám se tím samým směrem jako Niiyo "Hikari!" zvolám a vřele zamávám jejím směrem.

"Jó, Hikari!" plácne se do čela. Ale mávat jsi ji nemusela... pomyslí si sklesle, že zase přišel o příležitost zaskórovat.

V tom náhle uslyším nějaký výkřik nesoucí se od baru. Že by to chtělo nějakou akci? Tak to může být můj člověk, zaraduji se, že přeci jen někoho najdu. Zatímco kráčím k baru všimnu si, že tam sedí Niiya a Vivien, která na mě mává. Mně se ten hlas zdál nějaký povědomý. Uvědomím si najednou a zastydím se, že jsem jí nepoznala hned. Vyrazím směrem k nim. "Ahoj Niiyo, ahoj Vivien." Pozdravím oba. "A samozřejmě zdravím i tebe Akaoni." Usměju se a svůj pohled směřuji do neurčitého prázdna vedle Vivien. "Jak se máte?" Zeptám se jich.

Otočí se zpět k Niiyovi a její rudé vlasy se otáčí s ní, jelikož jí dost zaskočí, že se plácá do čela neví co si má myslet o tom Jó Hikari! Proto na něj zkoumavě kouká...

"Ahoj, ahoj Akaoni tu není je na ubytovně, ale určitě mu vyřídím tvůj pozdrav Hikari koukám že jsme se tu docela sešli" po slově docela vztyčím obě ruce a ukazováčkem a prostředníčkem naznačím ironii..."No, ale přece"

Kývne na Hikari "Čau." ale dále se ji nevěnuje ani pohled, a opět se usmívá na Vivien jak měsíček na hnoji.

Sice mám tak trochu pocit, že vyrušuji, ale když už jsem tady. "Podívejte." Vyzvu je a rozložím na bar mezi ně onen papír, který pečlivě uhladím rukou. Poté se opět narovnám. "Co by jste řekli na takové menší dobrodružství?" Kývnu hlavou směrem k úkolu a s napětím očekávám, zda budou pro.

Vezme papír do ruky a přečte si ho. Výprava... to by mohlo být... zajímavé. pomyslí si. Potom koukne na Hikariinu nohu. "A ty tam chceš jít s tímhle?" zeptá se a prstem ukazuje na její dláhu. "Ale se mnou každopádně počítej." kývne "Někdo tě tam musí zachraňovat." dodá po chvíli.

Koukám na papírek, který drží v ruce Niiyo docela zajímavé možná bych do toho mohla jít, ale obavám se pomalu nic neumím budu jim jen na škodu, trošku posmutním, ale pak přece jen řeknu "Jo! Já půjdu také!"

"No..." Znejistím a podívám se na svou zraněnou nohu. Ale no tak, žádné váhání. Přeci jsem se už rozhodla. Rychle své pochyby zaženu, protože hrozí, že se opět začnu vybavovat sama se sebou. "Trochu se nudím." Přiznám a ctím se kvůli své motivaci trochu zahanbeně. Pak ale vykouzlím na tváři úsměv. "Nejspíš to pro mě bude jistá komplikace, ale když tam budete se mnou." Nechám větu nedokončenou a pokrčím rameny. "Zvlášť se není čeho bát, když budeme mít takového ochránce, že Viv?" Reaguji na jeho slova a na Vivien mrknu.

Rozhlédne se a ukáže do rohu místnosti přímo na vrásčitého starce s šíleným výrazem. Takhle taky jednou budu vypadat. pomyslí si mimoděk. "Támhle je Guildmaster, zajdi za ním a řekni mu, že to berem." řekne k Hikari a dopije svoje pivo.

Hikariina slova mě trošku rozesmějí, ale dám jí za pravdu aby se Niiya neurazil "Ano to je fakt, takový ochránce se jen tak nevidí" mrknutí oplatím třeba je hodně dobrý co já můžu vědět, možná pořád vysdává, tedy vysedával rozesměji se znovu protože nevěřím tomu, že by se vzdal vysedávání v hospodě....ale třeba mu pivčo dodává jakou si sílu zamyslím se ....

Ohlédnu se, abych viděla kam Niiya ukazuje. Jakmile starce spatřím, vyrazím směrem k němu, i když se mi moc nezamlouvá ten jeho šílený pohled. "Dobrý den." Pozdravím ho. "Já a moji přátelé bychom se chtěli vydat na tuto výpravu." Ukážu mu papír a přitom kývnu hlavou za sebe na Viv a Niiyu, kteří sedí na baru.

Úchylným chcípákem? Skoro se rozesměji nahlas. Poslední dobou tohle o něm slýchám až moc často. Ten má ale reputaci. Pomyslím si. "Tak dobře, díky. Mějte se." Snažím se náš rozhovor ukončit co nejdříve, protože z tohohle chlapíka nemám moc dobrý pocit. Vrátím se k baru a vše těm dvěma přetlumočím. "Takže tedy máme přijít zítra v 5 ráno do přístavu." Zakončím svou řeč. Vstávát takhle brzo mě nejspíš zabije.

Niiyovi klesne brada skoro až na barový stůl. "Tak brzo? To si dělá srandu." vypískne. "Říkal, že si máme něco vzít s sebou nebo tak nějak?" ujistí se.

"No super budu tam doufám že nezaspím" snad vstanu po tom lenošení, určitě vstanu! Budu napnutá jak gatě!

"To zvládneš vstát" strčím do něj ramenem a usměji se na něj, "No a když né, tak tě vzbudím vím přece číslo tvého pokoje" tentokrát se usměji přece jen o něco laškovněji

"Taky se mi ten čas zrovna moc nezamlouvá." Výjimečně s ním i v něčem souhlasím. Ranní vstávání fakt nesnáším. "Ne, to neříkal." Zavrtím hlavou. "Prostě si s sebou vezmi, co uznáš za vhodné." Snažím se ho trochu instruovat a sednu si na bar k nim. "Ale žádné flašky." Zasměji se. Pak se otočím na Vivien a věnuji jí úsměv. "Určitě nezaspíš." Snažím se jí uklidnit.

Znepokojeně mrmle a na důkaz své nespokojenosti si objedná ještě jedno pivo. "No vzhledem k tomu, že pojedeme nejspíš na ostrov si vezmu plavky a opalovací krém. Nemáte někdo kdyžtak slunečník?" Představa prázdnin mu alespoň trochu zlepší náladu.

"Doufám, když tak za Vámi připlavu" zasměje se tiše protože ví že není moc dobrý plavec, ale další týden nudy už nesnese "No možná budu vzhůru celou noc abych nezaspala" možná bude trošku času vyspat se na lodi

"Slunečník fakt nemám, ale třeba by se dal někde vypůjčit, no vlastně nevím jestli tam bude čas na opalování, možná by jsme měli i trošku cvičit aby jsme byly sehraný né ??" odpovím a čekám negativní reakce...

"Čas na opalování se najde vždycky." mávne rukou. "No to bychom mohli... co vlastně ovládáte za elementy, holky?" zeptá se, protože si nepamatuje, že by mu to některá říkala.

Souhlasím sice s Viv, že na podobné věci nejspíše nebude čas, ale raději si to nechám pro sebe. "Můj element je blesk." Odpovím mu.