Park Tytania

Sleduje její pohled a všimne si malý veverky. Zvířátka ho moc nezajímají, takže zase vrátí pohled k Hikari. "No já ho taky moc nepoužívám. Mimochodem, jak že jsi to říkala že se jmenuješ?" Velmi trapná situace.

"Jsem Hikari." Zopakuji mu. Samozřejmě, že si nepamatuje jména dívek, když je tak často střídá. Trochu poposednu, skrčím kolena a opřu si o ně ruce. Vážně nevím, jak jinak si ještě sednout. Už mi to tu nepřijde jako měkké, travnaté místečko, ale pěkně tvrdá zem.

"Joo, Hikari, já věděl, že jsi Hikari." snaží se to zakecat. Opět se cítí trochu trapně. "No asi bych měl pokračovat v běhu." pomalu se zvedne. Tak jo, čas pro strategický útěk.

"Jistě, že věděl." Zasměji se. Příště si to určitě už zase nebude pamatovat. "Jasně, utíkej, než tě ty ženský zase dohoní." Poradím mu a zamávám mu na rozloučenou. Také se zvednu a odcházím z parku, přičemž se snažím rozhýbat zdřevěnělé nohy.

Rozběhne se pryč a když zmizí Hikari z dohledu, přejde do kroku a pomalu se vrací zpátky. Tolik k mému dnešnímu běhání, dámy a pánové...

Svou rychlochůzí jsem tu jako první, brní mě celé tělo od toho jak se nemůžu dočkat možná že stejně nakonec po dnešku usnu

Dojdu do parku a zastavím se vedle Vivien. "Teda, ty se ale vážně těšíš viď?" Okomentuji její horlivost a zasměji se.

Dojde za nima do parku. "Tak jo Hikari, veď to tady." řekne a postaví se do svého lehkostoje. Pokrčí jednu nohu a založí ruce na hrudi.

"Jo jo jak jde o něco takového jsem jak malá" No já jsem jak malá pořád řeknu si, ale nechám si to pro sebe ...

Niiyova slova mě úplně rozhodí. Jak je to jen možné, že tenhle kluk mě vždy vyvede z míry? Docela mě to rozčiluje. "Cože? Já?" Trochu přihlouple se zeptám a vykuleně na něj zírám.

"Tak co takhle ukázat naše kouzla ať víme co a jak každý umí ??" Navrhnu ovšem stejně vím, že mě nebudou brát vážně... začínám mezi nimi cítit napjetí jestli to takhle bude pořád sflákám je na hromadu ...

"No samozřejmě že ty." odpoví ji. "Jsi tu nejchytřejší."
"No já umím jenom zapalovat věci." pokrčí rameny směrem k Vivien.

"Myslíš to s tím klackem jak jsi na mě tuhle svítil?" zeptá se Niiyi

Kývne. "Tenkrát jsi mě pěkně vyděsila." zasměje se sám sobě. To fakt, měl jsem skoro naděláno v gatích, ale to nemusí vědět...

Dál na něj zírám. Nemůžu se zbavit pocitu, že to Niiya myslel ironicky. Pak si zhluboka povzdechnu. "No tak dobře. Ale ještě nikdy jsem sladění elementů nezkoušela." Trošku pochybuji, zda tohle zvládnu. "Myslím, že Viv měla dobrý nápad. To by mohl být vhodný začátek." Chytnu se pomocného lana, který mi Vivien hodila.

Jsem poctěna že se Hikari líbí můj návrh "Dobře, tak můžu začít třeba já?? Prosííím" zvednu ruku jak v první třídě Niiya přitom moc nevnímám někdy mu to vynahradím

Sedne si do trávy a čeká, co ty dvě budou vyvádět. To by mohlo být zajímavé podíváníčko. Možná bych některé z nich mohl podpálit oblečení. V očích mu hrají malincí ďáblíci a sleduje ty dvě.

"Jasně, klidně začni Viv." Řeknu jí a kousek odstoupím. Jak tam tak stojím a sleduji ji, musím se znovu usmát. To její nadšení je úžasné.

"Dobře" vážně kývnu směrem k Hikari, postavím rozhodně a pevně, napřáhnu ruce pokladu na sebe přičemž jedna dlaň směřuje ven a vyřknu zaklínadlo "Suisei Kaze!!" z rukou mi vyšlehne větší množství vody než jsem očekávala a odmrští mě to "Au!" vykřiknu ... a dost se zastydím, že jsem to tak zbrabrala...

Pozoruje Vivien s bradou v dlaních. "Zajímavé." zhodnotí situaci, ale ani se nenamáhá se zvednout či udělat něco více namáhavého.

"Jsi v pořádku Viv? Zeptám se starostlivě a zamířím k ní. "To vypadá jako silné a užitečné kouzlo." Mrknu na ní, abych jí trochu povzbudila. Když uslyším komentář Niiyi, otočím se k němu a zamračím se. "Tak teď ty. Vstávej. Žádné flákání." Peskuji ho, jelikož mě trochu rozzlobil tím, jak reagoval na akci Vivien.

Zasměji se "Jo jsem v pořádku jen ta má horlivost trošku zapracovala nic to není" pomalu se vydrápu na nohy a popojdu trošku dál abych si sedla na trávník a pozorovala kouzlo Niiyi

// máš štěstí žes to opravila ;D

Mucq

Pokrčí rameny a líně se vyškrábe na nohy. "Ale vždyť už jste to obě viděly." houkne a protáhne se až mu klouby zakřupou. Pak se ohlédne, aby našel nějakou příhodnou věc, ale nikde v okruhu nevidí nic k zapálení, krom oblečení obou dívek. Pomalu si dřepne a položí ruku do trávy. "Kakinochi." tráva pod jeho rukou začne hořet a pomalu se rozšiřuje do okolí. "Akorát to neumím uhasit." řekne omluvně a poškrábe se na hlavě. Tráva stále hoří a plamen se rozlézá do okolí.

"Panebože." Povzdechnu si. "Viv, mohla bys prosím?" Ukážu na šířící se oheň.

"To asi chceš abych uhasila já viď, chceš mě zase vidět jak padám??" zasměje se svému trapasu ... Pozoruje jak hoří tráva a pomalu se šíří a vyřkne teď už trošku vyrovnaněji bez jakého koliv vzrušení "Suisei Kaze!" tentokrát se mi to docela povede, ale musím oheň uhasit nadvakrát a kývnu na Hikari ...